Scénické čtení z korespondence malířky Zdenky Braunerové a básníka Julia Zeyera uváděné jako doprovodný program k inscenaci hry Julia Zeyera Neklan.
Příběh z dob, kdy se ještě psaly dopisy a kdy se láska vyznávala v zámlkách a mezi řádky.
Zeyer a Braunerová, on jako uznávaný básník, ona jako o sedmnáct let mladší začínající malířka, spolu strávili několik týdnů na jihu Francie… Při procházkách a nepřetržitých hovorech o umění, o snech a o nepoznaných cestách se zrodilo pouto, které pevně trvalo… až do básníkovy smrti.
Těch několik týdnů na pláží Středozemního moře poznamenalo oba na celý život. Slunce francouzského jihu v obou zažehlo touhu, o které ale nezbývalo než po zbytek života psát v dopisech.