Jak jsme my lidé směšní u všeho toho utrpení.
Nad některými druhy lidského konání zůstává člověku rozum stát, podobně jako Saténovi, který se probudil s pořádnými modřinami: „Hučí mi v palici… Proč vlastně lidi jeden druhého mlátí přes kebuli?“ Ale odpověď v nedohlednu…
Hra modernisty Maxima Gorkého (1868–1936) pojednává o lidech na okraji ruské společnosti okolo přelomu století. Postavy Na dně (1902) jsou stejně jako mnohé postavy dnešních her a filmů o společenských outsiderech postavy komické. V komedii se potkáváme s „partou z ubytovny“, která je velmi podobná té dnešní ubytovně – jen legrace je krutější a hrozící osudy strašnější. Maxim Gorkij patří vedle Čechova, Tolstého a Andrejeva k největším dramatikům ruské moderny, svou pověst vynikajícího dramatika si uchoval přes ideologickou nálepku sovětské i československé totalitní komunistické moci. Jeho nejslavnější hru bude režírovat Ivan Krejčí, dlouholetý umělecký šéf Komorní scény Aréna v Ostravě v adaptaci svého kolegy a několikanásobného držitele Ceny Alfréda Radoka za nejlepší hru Tomáše Vůjtka.